Já máma ještě nejsem. Jsem ale taková máma v záskoku. Máma na desetinový úvazek. Máma, která si může vzít dovolenou. Takže vlastně vůbec ne máma. Nicméně až budu mít vlastní děti, nebudu mít na nějaký blog rozhodně čas, takže jsem si děti vypůjčila, přidala do toho pozorování full-time mámy a jen dodám - taky chci tohle všechno jednou umět! (Doufám, že to z člověka vyleze tak nějak automaticky společně s tím novorozencem.)
Ovládání jednoruč. Dvě ruce jsou přežitek. Většinu věcí zvládnou mámy hravě jen s jednou. V té druhé totiž musejí neustále něco vláčet. Nebo spíš někoho. Volná ruka mezitím zvládne utřít drobky od snídaně, vynést odpadky, vyřídit si několik telefonátů a udělat si během nich poznámky, uvařit oběd, sebrat desetkrát ze země spadlou hračku, umýt nádobí,...
Multitasking. Schopnost udělat cokoliv jednou rukou je jen kapka v moři. Matky totiž zvládnou navzdory extrémním podmínkám dělat úžasné věci a hlavně - dělat jich spoustu. Najednou. Uklízet nádobí z myčky, vařit při tom oběd, přebalovat jedno dítě a zároveň druhému vysvětlovat, jak funguje parní lokomotiva. Až nadpozemských rozměrů dosahuje tato schopnost ve chvíli, kdy jde dítě spát po obědě. To dokážou mámy během slabé hodinky takové zázraky, že by se mohli všichni time manageři učit.
Vytříbený čich. Vycítit nebezpečí, to umí mámy perfektně. Jsou to ty nejnadanější zachránkyně dětských životů. Podobně dokážou vycítit i hovínko, klidně na sto honů, navzdory tomu, že dítě zarputile tvrdí, že e-e neudělalo.
Dvojaký sluch. Zatímco máminu nosánku neunikne nic, u uší to tak docela neplatí. Což o to, jakmile dítě v noci - a vlastně i přes den - fňukne, máma je ve vteřině (leckdy doslova) u něho. Občas ale jako by jí slechy vypovídaly službu. Třeba když se dítě podesáté za minutu dožaduje odpovědi na různě obměněnou otázku Proč?. To vypadá máma, jako by jí v hlavě hrála opička na činely.
Make-up za deset vteřin. Víc času kolikrát mámy nedostanou. Takže to leckdy dopadne tak, že opustí dům ve stylu princezny koloběžky namalovaná-nenamalovaná (jako že třeba jedno oko jo a druhé ne - to je jeden z těch nejvtipnějších případů, hlavně pro okolí). S trochou tréninku za ten zlomek minuty na svém obličeji opravdu zvládnou něco vykouzlit. Nejpravděpodobnější je ale varianta, že si - jak už tak s dětmi bývá - máma prostě srovná priority. Make-up, pudr, řasenka, linky, rtěnka? Hmm... Přetřu pusu vazelínou a jdu, ať mi tu neřve.
Vzdát se svého jídla. Jídlo je taky trochu přežitek. Alespoň to oblíbené. Ať uvaří máma sobě i dítěti cokoliv, skoro vždycky bude její talíř lákavější. Chuť dítěte na mámin oběd samozřejmě závratně roste s tím, jak moc se ona na dané jídlo těší. Takže je lepší vůbec nečekat, že to, co jste si navařila, si taky sní. Pak může být jen mile překvapená (asi tak jednou do měsíce).
Vzdát se svých koníčků... a života. Jasně - přeháním. Ale tak zvedněte oči, tady nejste na Mojí psychologii, takže pokračujeme. Od matek se holt trochu očekává, že zapomenou na život svůj před. Že chodily rády plavat a do kina? No, tak teď holt budou rády sledovat Prasátko Pepinu a dopřávat si pravidelný přerušovaný spánek.
Vážit si běžných situaci. Ticho ještě nikdy neznělo tak krásně. Spánek do osmi je
Mít vždycky pravdu. Bez komentáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat