Protože mám skvělé a hrozně vtipné kamarádky, zaznamenala jsem si pár perel z našich konverzací. S cílem zbořit alespoň nějaký malý stereotýpeček. Ukázat, že jsme mnohem sofistikovanější, než se občas někomu zdáme být. Když jsem to ale začala zpětně číst, došlo mi, že si, nebo dokonce nám, pod sebou řežu větev. A že holt i ty sebesofistikovanější ženy (jako třeba já!) jsou prostě občas slepice.
- Copak si moje krámy z minulýho měsíce nezapamatovaly, že
tampóny jsou drahý a že už se nemaj vracet?!
- Se mě dneska pan doktor ptal na poruchy příjmu potravy.
Zarytě jsem tvrdila, že problém nemám. Teď jsem během půlhodiny snědla tabulku
čokolády na vaření. Mám problém!
- Jak začít studijní den? Obdržením nabídky na tantrickou
masáž. Zajisté se po diskuzi na tohle téma soustředím na peněžní
masu a inflaci. Sakra práce.
- Nejen že jsem si snědla svačinu. Jdu si sníst i snídani
- Já zrovna přemjšlim, že musím překonat lenost a jít ty hranolky zaplácnout ještě dortama.
- Mám pocit, ze jestli zhubnu ještě gram, budu mít prsa až na
zem.
- Soucítím velice. I když je nemám na zem. Spíš je nemám vůbec.
- Připrav se na pátek, ten tajem Ti musim svěřit. I když Ty jen zakroutíš hlavou, že jsem puberťačka.
- Mám pocit, že poslední týdny při našich rozhovorech stejně nic jinýho nedělám.
- Mě už hrozně unavuje, že vždycky, když jdu do vedlejšího pokoje, kde je hafo krabic a tašek, tak prostě najdu čokoládu. A cos ní udělám? Snim. Včera jsem našla mléčnou, co mi dal spolubydla k Vánocům. Včera během půl hodiny na posezení. I když jsem v půlce zkusila odložit ji na skříň, ať ji nemám v dosahu a zorném poli. Ale za 5 minut jsem si pro ni zas došla. A je vedle ještě jedna maxi, ale ta je naštěstí s malinama a já tyhle experimenty s ovocem moc nemusim, tak na tu dojde, jen pokud se dostanu opravdu do hluboké deprese.
- Život je dřina.
Žádné komentáře:
Okomentovat