Proč je dětský svět tak skvělé místo

Děti jsou kouzelníci. Umějí člověka stejně dobře vyčerpat jako nabít energií. Užívám si současné období, kdy mě děti obklopují a já můžu být jejich žákem a inspirovat se jimi. Už dlouho vnímám, že bychom ve svých dospělých životech měli být mnohem více dětmi. Ze spousty důvodů. Ale protože serióznost zde nemá své místo, přelaďuji se na převážně nevážně a chrlím pár z nich, které si až tak k srdci brát nemusíte.

Protože věk je jenom číslo. A navíc číslo, na které vám stačí prsty u rukou. Je to tak malé číslo, že se děti dokonce chlubí, že jim jsou už čtyži a půl! Narozeniny patří mezi nejlepší dny v roce a jsou jasným signálem k oslavě - být o rok starší a moct se na kamarády ze školky vytahovat je přece super!

Protože vztahy jsou ta nejjednodušší věc na světě. Navazují se tak, že se jeden z dvojice holčička-chlapeček zeptá: Budem spolu chodit? a druhý odpoví: Tak jo. Mnohdy tomu předchází nebo po tom následuje romantická půlvteřinová pusa na záchodcích. Zároveň máte ve věku pěti let domluvené aspoň tři kluky, se kterými se oženíte. To už se vám jen stěží poštěstí.

Protože počty jsou hračka. Většinu věcí lze spočítat na prstech. Když prsty dojdou, jednoduše se přestane počítat, případně se pokračuje stylem jedenáct, sedmnáct, třicetpatnáct,... Nějakého výsledku se doberete vždycky.

Protože je všechno možné. Hromada písku je malinový dort, rozbitý telefon vás spojí s celým vesmírem a koberec se umí ve vteřině proměnit ve žhavou lávu. Když my, dospěláci, získáme dojem, že těm pravidlům rozumíme, a chceme se stát součástí hry, často nás děti uzemní, že to je jenom jako. Někdy si pak ještě demonstrativně zaťukají na čelo nebo zakoulejí očima, aby daly jasně najevo, co si o tom myslí. Dospěláci jsou nemožní.

Jsme. Hlavně když zapomeneme, jak super je být dětmi. Nemusíme si hned nechat od rodičů utírat zadky, stačí přidat trochu víc upřímnosti, fantazie a čisté radosti ze života. Nebo na dotaz Kolik ti je? prostě odpovědět dvacet sedm a tři čtvrtě.