Takový normální den (žen)

Osmého března. Den jako každý jiný a přitom vůbec ne. Je to totiž den žen! Haha. Co to vlastně znamená? Jak se má slavit takové ženství? A má se vůbec slavit? Tak přesně na tyhle otázky vám neodpovím. Ale řeknu vám, jak vypadal letos Mezinárodní den žen u mě.

Nejsem ukázková hospodyňka, co by se budila se svítáním a od rána kmitala po domě. Jako že vůbec. Vlastně zrovna tuhle neděli vstávám v jedenáct, protože dospávám party z předchozí noci. Máma se z postele hrabe až dvě hodiny po mně. S kocovinou. Dámy jak se patří.

Odpoledne mířím do supermarketu. Při spěšném cpaní nákupu do batohu, aby se přede mnou na tom směšně miniaturním odkládacím prostoru nevytvořila nekonečně vysoká hromada zboží periferně registruju osobu postávající u pokladny a pokládám ji za ochranku. Ale kdepak. Jen co se otáčím, přistupuje ke mně nějaký chlapec a dává mi k dnešní příležitosti růži. Tváří se dost rozpačitě a je mu asi tak osmnáct. Legrační.

Jenže postupem dne mi začíná docházet, že tahleta zlomená růže od středoškoláka bude pravděpodobně jedinou pozorností, které se mi dneska dostane. Ale co už. Pořád mám ještě v kapse osvědčenou metodu všech zoufalců. Můžu totiž MDŽ prohlásit za trapný komunistický svátek, stejně jako někteří nezadaní hlasitě hejtují Valentýna, přestože kdyby jim láska jejich života nedala před týdnem kopačky, nadšeně by v kině vedle ní hltali 50 odstínů šedi.

Ale zpět od kožených bičíků do mého světa (ano, žiju v trapném světě bez kožených bičíků). Cestou domů kupuju v cukrárně pár dortíků. Jak líp si užít volnou slunečnou neděli než rozmazlováním se? A jak se líp rozmazlit než pořádnou porcí cukru? Aha. Nevíte. Líp to totiž fakt nejde.

Jeden zákusek spořádám hned po příjezdu domů. Záhy se rozhodnu jít běhat. Gram sem, gram tam. Bridget Jones hadr. Chvilku po doběhnutí a následné sprše si dávám další kousek. Ženská logika, prosím pěkně. Ve své nejlepší formě.

Zbytek dne trávím střídavě u koštěte a u plotny. Feministky by mě asi nepochválily. A na závěr přichází opravdová rudá třešnička na dortu. Symbolický závěr tohoto dne. Přijíždí totiž teta z Červené Lhoty. K tomu můžu dodat jediné. Boží.

Žádné komentáře:

Okomentovat