Půjdu proti pravidlům a odpovím vám hned na úvod: Ne. Facebook nám štěstí nekrade. Ale je to nástroj, kterým si (vědomě!) štěstí krademe my sami. Nebo alespoň dost z nás to dělá.
Facebook je taková pěkná chlubílkovská sociální síť. Na facebook přispíváme, abychom se pochlubili a nechali pochválit. Minimálně polovina tamních příspěvků (soukromá odhadová statistika) by mohla mít podtitulek Heč.
Jedu na dovolenou, heč. Mám takhle pěkný tělo v plavkách, heč. Tohle veledílo jsem uvařila, heč. Chodím s nej
klukem ze školy, heč. Udělala jsem státnice, heč. Jsem prostě táákhle moc ultraskvělá. Heč.
Vložíme selfíčko a jen čekáme na pochvalné komentáře a sbírku lajků. (Kde jsou ty časy, kdy se sbíraly známky...) Kde se v nás tahle potřeba vlastně vzala? Nebo jsme se jen ovečkovsky přidali k davu, aby nám náhodou neujel vlak do stanice Trendy? A není to ještě horší? Hlavně že naopak už se nepochlubíme. Kdo z vás informoval virtuální svět, když vás vyhodili z práce, neudělali jste maturitu (já!) nebo se s vámi rozešel partner? Aha.
Na facebooku se totiž pravda a realita moc nenosí. Facebook je místem retuší a stylizace. Vytváříme si v něm jakési ideální já, člověka, kterým bychom chtěli v koutku duše být. Člověka, který nikdy není hloupý, naštvaný nebo nepříjemný, člověka, který vždycky vypadá dobře, všechno mu jde, miluje svou práci, má vztah bez mráčku, užívá si života a je jednoduše šťastný. A dokonalý. Podobnost s robotem čistě náhodná.
Přestože tuhle iluzi sami vytváříme, když jde o druhé, jako bychom na to zapomněli. A tak má facebook, respektive naši přátelé (a dokonce i "přátelé") moc nás jako lusknutím prstu nejen naštvat nebo rozesmutnit, ale taky v nás probudit naše ošklivá závistivá já, taková, která bychom si na facebookovou zeď rozhodně nepřipnuli.
Jenže ono se přece nedá svítit, když Iveta byla dneska zase běhat, zatímco já se akorát válim doma a ještě jsem měla k obědu 5 knedlíků. A nebo Honza, to je takovej pitomec neschopnej, a přitom ta jeho holka je fakt pěkná, sakra. No a Jana, ta je rovnou na dovolený v Karibiku, já sice taky měla skvělý prázdniny, ale to už je to měsíc, a ona má odtamtud beztak lepší fotky a hlavně je prostě až v Americe, to si ty prachy tiskne, nebo co?
A teď se mi přihlaste, kdo jste se v ničem z toho ani trochu nenašli. A zároveň máte facebook. Pokud se hlásíte, nechte mi povinně komentář nebo mi pošlete mail. Chci jít s vámi na kafe! Platim.
Ach ty měsíce, kdy jsem neměla facebook. A ta bezmoc tady, kdy jsem zjistila, že bez něj prostě nemůžu komunikovat s ostatními a musím ho mít. Souhlasím se vším, co píšeš a klidně bych těch 50% ještě zvýšila. Klidně na 80. Je to smutnej fakt. A ještě smutnější je, že my jim to žereme. A skrolujeme dolů po zdi pokaždý, když facebook zapnem a hltáme fascinující novinky ze života našich kámošů. Je to super.cz okořeněný faktem, že ty lidi známe osobně. Tím pádem se s jejich osudy ztotožňujem tak nějak víc a víc na nás působí. Nevím, jestli to v dnešní době jde bez facebooku. Myslela jsen si, že jo, ale v Gruzii nebylo zbytí a ve Švýcarsku to asi bude podobný. Ve výsledku je to všechno o nás samotných. Jestli chceme hodinu denně věnovat sledování perfektních životů lidí v našem okolí, nejsme vlastně o nic lepší než naše babičky, které koukaj na Ordinačku a my se jim za to posmíváme. Každý pánem svého života. FB není otrokář a je jen na nás, jak s ním naložíme, kolik času mu věnujeme a za jak relevantní bereme informace, které tam najdeme. Piece! (Ano, pila jsrm :D )
OdpovědětVymazatMám Facebook. Nenašel jsem se. Dám si presso s mlékem. Dvojité :-)
OdpovědětVymazat