Co jsem se naučila za čtvrt století

Dvacet pět let už je nějaký věk, ne že ne. DiCaprio měl v těch letech dávno nominaci na Oscara (i když co z toho, že?), Bolt šest zlatých olympijských medailí a Mácha stihl dokonce i umřít. Takže ono se toho za čtvrt století dá stihnout opravdu dost. Uznávám ale, že uvedené příklady jsou trochu jiná liga. V té mé jsem zvládla alespoň posbírat základní poznatky z mého dosavadního života. Kdybych vydala knihu Moudrosti pětadvacetileté Týny (no, spíš než kniha by to byl ášestkový letáček), takhle nějak by vypadala. Pojďte se přiučit! Životní lekce zdarma právě teď a tady.


Plnění povinností a otevřené facebookové okno nejdou moc dobře dohromady.

Není v lidských silách sbalit se na dovolenou, aniž byste při tom nezapomněli alespoň na jednu věc.

Pokud se sprchujete a vypne se voda nebo začne téct studená, děje se to zásadně jen, když máte plnou hlavu (a oči) šampónu.

Na čínské polévce si lze pochutnat jen pod stanem nebo na školním výletě.

Ať vypadají posmrkané kapesníky po kapsách sebenechutněji, zachrání vám nejednou zadek (respektive nos).

Počet fajn kaváren v okolí klesá úměrně s vaší rostoucí únavou a touhou po dobrém kafi.

Na oblíbené seriály musíte koukat hned po vydání nebo se pak až do jejich zhlédnutí nesmíte bavit se svými kamarády (a pro jistotu ani otvírat internet).
 
I blbá rýma vás dokáže dočasně přizabít a to ani nemusíte být chlap.

To, že jste už pár let dospělí, neznamená, že se přestanete bát věcí, z nichž máte neopodstatněný strach (alespoň podle názoru okolí).

Dobré zprávy uvidíte v pohádkách, nikoliv v televizních zprávách nebo na displeji váhy.

I když vás přivádějí reklamy na youtube k šílenství, hudbu si tam pravděpodobně pouštět nepřestanete.

Máma dokáže vyřešit všechny problémy na světě, kór když jí zavoláte s brekem.

Čokoláda, dorty a sušenky nejsou ani trochu zdravé, bohužel ale i přesto chutnají pořád stejně dobře.

Bakalářky a diplomky je nemožné dopsat víc než pár dní (spíš hodin) před finálním termínem.

Když nakupují v sekáči vaše kamarádky, je tam plno super kousků za desetikorunu. Když tam kupujete vy, všude jsou jen samé hrůzy, které byste neoblékly ani vlastní babičcce.

Oční linky nelze nikdy namalovat na obou očích stejné. Nelze. Nikdy.

Znalosti alkanů a alkenů, stavby těla trepky a hlavního město Uzbekistánu opravdu v reálném životě moc nevyužijete.

Jít v šest ráno běhat se jako dobrý nápad jeví většinou jen v osm večer.

Nastavit si hodinky, aby šly napřed, nepomáhá s opozdilostí, obzvlášť když víte, že vám ty hodinky jdou napřed.

Na pasových a podobných fotkách je z principu nemožné vypadat dobře.

Kdykoliv si ráno řeknete: To nevadí, že mám díru na ponožce, dneska se nebudu nikde zouvat, téměř stoprocentně se dnes budete někde zouvat.

Velká časová rezerva neznamená, že vám nemůže ujet autobus.

Chutě se sice s věkem mění, ale koprovka/játra/špenátová polévka/doplňte dle (ne)chuti vám (nebo mě teda rozhodně) chutnat nikdy nebudou.

Čas do dvacítky plyne minimálně třikrát pomaleji než po ní. Děsím se třicítky.

Žádné komentáře:

Okomentovat