Proč je léto boží... a proč ne

Léto má obrovskou fanouškovskou základnu. Všechny ty, kteří během zimy vyhlížejí teplé dny, plánují dovolenou a vzpomínají u prosluněných fotek. Není divu. Léto umít být skvělé a je snadné si ho zamilovat. Ale podobně snadné je mít ho už od začátku července plné zuby.

Zachumlaní do svetrů a nekonečných šál mudrujete, aby už konečně bylo léto a teplo. Protože je super, pohodlné a super pohodlné moct nosit jen trika, šorty, šatičky,... A pak je teda léto a je třicet stupňů a vy musíte do práce a větráky nepomáhají a vy máte celé to triko durch a jen si tak sníte, jak by to bylo skvělé, kdyby se už zase trochu ochladilo.

Léto znamená zpravidla dovolenou. Konečně čas zaslouženého odpočinku a nových zážitků, na což se těšíte celý rok... Pak teda konečně jedete, než se nadějete, tak to skončí, utratíte tam všechny peníze a se spálenými zády jste vmžiku zase doma a před vámi vidina dalších jedenapadesáti týdnů v práci. Paráda.

V létě dozrává spousta ovoce, což je super, protože konečně nemusíte jíst jen jablka a banány... Pak se vám najednou doma zjeví deset kilo jahod a vy nevíte, jestli z nich dřív péct koláče, dělat džemy nebo vařit knedlíky. A když je konečně všechny zpracujete, na týden si od nich odpočinete a dostanete na ně zase chuť, zjistíte, že už mají po sezóně.

Léto znamená teplo, teplo znamená koupání. Na koupalištích, v bazénech, v jezerech a řekách, zkrátka kdekoliv, kde si zamanete... Jenže pak si v červnu stoupnete v plavkách před zrcadlo a říkáte si, jak by bylo super, kdyby byla teprve zima a vy jste s tou celulitidou a madly lásky, které se vám zničehonic objevily, mohli (no, přiznejme si, že spíš mohly) ještě něco udělat.

Taky si v létě rádi dáváte zmrzku nebo nanuk? Kdo by ne. Je to skvělé ochlazení a tak nějak to dokresluje celou letní pohodu... Pak si pro toho nanuka teda dojdete a zjistíte, že vůbec nechutná tak dobře, jako když jste byli děti, a když už si dáte nějakou fakt dobrou zmrzku, v půlce jedení už nemůžete, ale je vám líto to vyhodit, tak je vám pak holt po zbytek dne blbě, no.

5 věcí, které nechcete zažít ve Varech

Na filmovém festivalu ve Varech je skvěle. Narváno, živo, hlučno, nepořádek, ale skvěle. Jezdím tam každoročně už nějakou dobu, pokaždé s jiným doprovodem a zatím se tam všem líbilo. Ale i karlovarskou filmovou užívačku může leccos narušit...

* Horko. A ve Varech je vždycky horko. Vezmete si nejslabší tílko a nejkratší sukni, a stejně vám bude horko. Ve stanu si ráno moc nepospíte, protože se s prvními paprsky promění ve skleník. Utratíte hrozně moc za studené pití, které vás ve výsledku ochladí stejně tak na dvě minuty. A pokud se nedejbože rozhodnete zkrátit si vzdálenost autobusem, pak přijměte mé pozvání do sauny první kategorie. Ale furt je to lepší, než když je ve Varech...

* Zima. Protože ve Varech je vždycky horko. Jakmile teplota spadne někam ke dvacítce, všichni mají tendence začít zoufale brečet, spínat ruce k nebesům a začít v krosnách hledat zimní bundy. Ty tam ale pochopitelně nejsou. Protože ve Varech je vždycky horko. Naštěstí má tenhle problém řešení. Stačí netrávit příliš času venku, vždycky se můžete schovat do hospody nebo lépe - do kinosálu. Pokud se ovšem nestane, že...

* Nejsou lístky. Stává se to. Prostě vytvoříte dokonalý plán s pečlivě vybranými filmy, který vám záhy prodavačka lístků svým nemilosrdným zakroucením hlavy rozseká napadrť. No a bez chození do kina se ve Varech přidáváte k těm ignorantům, kteří tam jezdí jen kvůli vydařeným party. Ale o nic lépe možná nedopadnete, ani když...

* Jsou lístky. Ne, kdepak, ani v takovém případě ještě nemáte vyhráno. Vybraný film totiž může být i navzdory ukrutně zajímavé anotaci pouhopouhá ukrutná kravina. A pokud jsou lístky ještě ve dvě odpoledne a vy po nich nadšeně hrábnete, vězte, že vás čeká upravdu výjimečný zážitek. Horší už to může být, jen když...

* Všude jsou lidi. A vážení, jste ve Varech na filmovém festivalu, takže všude jsou lidi. Pořád. Lidi na záchodech, ve frontách na lístky, festivalové předměty, jídlo,... vlastně na cokoliov, v autobusech, na jindy prázdných trávnících, všude tam, kde zbylých 355 dní v roce není ani noha. Sociální fobici by si na prázdniny měli raději naplánovat jiný výlet za zábavou...

Ale ve Varech holt prostě vždycky budou lidi. Stejně jako podivné i vyprodané filmy a počasí takové, jaké zrovna vyjde. Pokud tohle nechcete, tak byste asi neměli jezdit do Varů. Nebo možná vůbec nikam.

V co se proměníte při návštěvě ZOO

Navštívit ZOO není jen taková prostá legrace určená pro každého. Ani zdaleka. Když už si zaplatíte to namaštěné vstupné, chcete toho samozřejmě vidět co nejvíc. Jenže zoologická není zrovna parčík o několika stromech a třech lavičkách (většinou). Je to takový svět ve světě a na konci dne budete mít pocit, že jet místo do ZOO na Sněžku, budou vás nohy bolet stejně. Spíš míň.

A to je jen začátek. Nemluvím o tom, že se budete cestičkami proplétat s tisícovkami dalších lidí, kteří měli kupodivu také ten nápad, jet o slunečné neděli obdivovat zvířata. Nebo o tom, že několik dalších stovek v zoologické necháte, protože dva rohlíky se šunkou z domova vám prostě zdaleka stačit nebudou a protože vaše dítě bude hrozně nutně potřebovat pamětní minci, kterou nejdéle do týdne ztratí (aby ji mohlo při příští návštěvě požadovat zas).

Ale tahle zkušenost vás i něco naučí. Během jednoho dne objevíte spoustu svých, do té doby možná skrytých já a vyzkoušíte si řadu rolí, ve které se budete postupně proměňovat. Tak třeba...

V dítě. Budete nadšení z lachtaní show, i když jste ji viděli už minimálně třikrát.  Budete fascinovaně zírat na lemury během krmení. Budete se rozněžňovat nad rozkošnými surikatkami, dokud nespatříte i tu nejmenší a nejrozkošnější surikatičku, jak stahuje z kůže o nemnoho menší myš. Že už jste překročili míru dětského nadšení, poznáte, když začnete do potomka šťouchat s Hele na rtech a infantilním výrazem ve tváři a budete při tom ukazovat na močícího slona.

V zírače. Některé výběhy jsou holt prázdné. Leckdy je to na první pohled jasné, pumu v prázdném výběhu pět na pět metrů člověk běžně nepřehlédne. Pak jsou ale výběhy plné skrytých zákoutí, ve kterých navíc podle názvu vůbec nevíte, co máte hledat. Hlodavce, ptáka nebo sudokopytníka? Občas podezřívám, že tyhle výběhy instalují do ZOO schválně a z druhé strany umisťují skrytou kameru, aby měli pracovníci taky občas nějakou srandu.

V samozvaného odborníka. Pokud s sebou máte dítě, bude se ptát. Ne všechno je ale na informačních tabulích napsáno. Pokud má dítě kliku, nejste úplný pitomec a dokážete mu řadu otázek zodpovědět. Občas budete mít dokonce pocit, že se vám fakt rozbřesklo, že tohle přece víte a budete pak dítěti zaníceně vyprávět o tom, jak velbloud pochopitelně může žít na poušti, když má ty hrby plné vody, žejo.

Ve lháře. Pokud s sebou máte dítě, bude se ptát. To už víme. Ve chvíli, kdy vy budete mít jazyk na vestě, budete proklínat každý další výběh a přemítat, kolik sakra může ještě existovat zvířat a kde je nejbližší východ, se dítě stále bude ptát. Takže budete o masožravcích zatvrzele tvrdit, že to jsou býložravci, suverénně odpovídat, že jelen má bez diskuze na noze čtyři prsty, a o tygrech, kteří jsou až na druhé straně areálu, prohlásíte, že buď spí letním spánkem nebo utekli zpátky do džungle, ale rozhodně nejsou nikde, kam byste se na ně mohli jít podívat.

V hatera lidí. Protože lidi občas fakt dokážou být pitomci. Prostě budou těm zvířatům blýskat foťáky do obličeje, aby pořídili nepoužitelnou fotku, kterou budou pak nadšeně ukazovat zbytku rodiny, a prostě budou gorilám klepat na sklo, i kdyby tam těch cedulí Neklepejte na sklo viselo tři sta třicet tři nebo klidně o jednu víc.

V o to většího milovníka zvířat, těch úžasných fascinujících stvoření, která jednají na férovku. A která se dost často chovají jako zvířata mnohem méně něž my, víme.Vznešeně kráčející a pomrkávající žirafy, lvi budící svým pohledem respekt, roztomile poskakující klokani a konečně gorily, které vám názorně ukáží, že vás i s vašimi foťáky prostě mají u zadku. A ten si klidně vyfoťte a dejte do rámečku.