Nomen omen, amen

Je spoustu věcí, o kterých nemám ve svém životě jasno. O jiných ale naopak. Jako například že se chci vdát. Nemám sice za koho, ale takové detaily se doladí.

Kromě svatebních záležitostí, jako je střih šatů a místo konání, nad kterými přemýšlí každý správný snílek/introvert/magor, hloubám taky nad svým budoucím jménem. Líbí se mi vzít si mužovo příjmení. Tedy až na pár hodně blbých výjimek (Šourková, Píčová, Tlustá, Vítámvás - sorry, to bych fakt nedala).

Jenže ono to s tím příjmením není jen tak. Naši rodiče, pokud nebyli z těch méně vnímavých a nedali nám jméno Rosalinda Pospíšilová nebo Jarmila Sanchéz, nad naším pojmenováním přemýšleli. Snažili se sladit ho s naším příjmením a vytvořit celek, který bude dohromady dobře fungovat. Jenže teď si vybrat nemůžeme.

Ale... co kdyby jo? Co kdybychom si, ženy, mohly do vdané části svého života vybrat jakékoliv příjmení? Jaké by to bylo?

Já bych byla ráda Levandulová. Špatné nejsou ani další holky od kytek, jako třeba Jahodová nebo Heřmánková. Taky se mi kdovíproč líbí příjmení Stárková. Nebo trochu ujetá Básničková. Mezi nejhezčí patří bez debat i Veselá a Lásková.

Mým asi největším snem je být Šťastná. Ale když to bude jen s malým š, zlobit se nebudu.

1 komentář:

  1. Pěkný článek, snad se Ti to podaří. :)
    Jméno a příjmení pro člověka znamená často docela hodně. Jednu změnu příjmení mám za sebou a musím říct, že se cítím o mnoho lépe, "patřičněji", správněji, více sama sebou. :)

    OdpovědětVymazat