Radosti a hlavně strasti nezadané ženy

Jasně, je hrozně super být nezadaná. Konečně jsem svobodná, nic mě neomezuje, můžu si dělat, co chci. Fakt si to užívám, teď bych stejně ani nikoho nechtěla. Fujtajbl. Tyhle řeči mi vždycky lezly krkem. Člověk je tvor společenský a nechce být sám. Tedy až na pár fakt divných asociálních výjimek (jo, trochu tam patřím).

Takže pojďme do reality. Máme tu mladou nezadanou ženu (podobnost s autorkou článku čistě náhodná). Zatímco dřív bylo tak nějak normální nikoho nemít, s postupujícím věkem se z toho stává úkaz. Všichni kolem jsou zadaní, zpravidla už docela dlouho, a mluví o společné budoucnosti, společném bydlení a svatbě (i když o té zatím jen s humorem, uff).

Nezadaná žena není jen úkaz, ale mnohdy i terč. Terč pohledů všech nezadaných, více či méně opilých (no, spíš více) a více či méně oplzlých mužů (taky spíš více), kteří prostě vědí, jak se to s ní má. Protože na maloměstě vědí ostatní o člověku vždycky víc než on sám. Protože těm, kteří nevědí, to řekne kamarádka na dotaz Která od vašeho stolu je nezadaná?. Protože mi to snad kouká z očí nebo co já vim. (Ok, ten příběh je o mně. Překvápko, co?)

Úplně nejhorší jsou trochu paradoxně kamarádi jednající v zájmu našeho dobra. Jenže ono je někdy fakt máloco horší, než když to s námi někdo myslí dobře. Takovéhle dobré úmysly se totiž jen málokdy potkají s naší představou. Jen my sami nejlíp víme, co chceme (s jedinou výjimkou - v mém případě to ví nejlíp moje máma, respektive si to myslí). Přesto má občas okolí potřebu nás trochu popostrčit. Co na tom, že nikam strkat nechceme.

A tak moji kamarádi nadšeně rozebírají jakýkoliv můj kontakt s osobou opačného pohlaví. (Jako bych o každém muži, se kterým se dám do řeči, přemýšlela jako o potenciálním manželovi a otci mých dětí.) Lobbují za známého, kterého už jsem odmítla. (Jako bych ztratila schopnost se samostatně rozhodovat.) Nebo mi dokonce naservírují svého kamaráda se slovy: Týnko, to je Vláďa, pojď si s ním povídat. (Zdravím, Jardo, a ještě jednou díky!)

Takže ne. Není hrozně super být nezadaná. Dokonce ani pro divnou asociální výjimku.