Když zazní to slovní spojení, jako by mě zaplavila zmatenost a svět byl zas o něco méně pochopitelný. Vlastně mi ani nejde do hlavy, jak můžou ta dvě slova stát vedle sebe, jak je někdo může pohromadě napsat nebo vyřknout, aniž by to způsobilo globální katastrofu. Ale je to tak, takže to můžu napsat i já. Miluju nakupování.
Nemiluju, samozřejmě. Já ne. Ale jsou tací. K mému překvapení to jsou lidé s mozky a mnohdy jsou i docela normální. Až na tuhle anomálii. Jako jasně, každý máme jiné koníčky a já chápu, že každý není nadšenec do zpívání ve sboru nebo háčkování. Ale nákupy? Jako fakt?
Samozřejmě svůj postoj vysvětlím. Dost (rozuměj asi na deset minut) jsem se nad tím totiž zamyslela. Ať si to slůvko přehazuju v puse a v hlavě sebevíc, nenacházím víc než jedno pozitivum, které nakupování přináší. Výhoda nákupů je, že si pořídíme nějakou novou věc. Novou věc, která nám bude týden dělat radost, pak už přestane být nová a stane se jedním z mnoha kousků v našem šatníku, kosmetické taštičce nebo kancelářské zásuvce. S výjimkou jídla. To ani ten týden mnohdy nepřežije.
Takže jako koupit si věc, která nás pak pár dní zaplavuje radostí, je fajn. Bez debat. Míň fajn už je ale ta daň, kterou musíme zaplatit. Jednak za tu věc musíme fakt reálně zaplatit. Nejlepší věci jsou prý sice zadarmo, ale to mi nějak nesedí. Mám doma spoustu super věcí a nikdo mi je zadarmo nedal, a to se na prodavačky fakt hezky usmívám.
Kromě peněz nás tahle koupená radost stojí i čas. A čas jsou co? No, čas jsou peníze. Takže z vlastní kapsy solíme za tu radost hned dvakrát. K tomu všemu můžeme být po nákupech s velkou pravděpodobností chudší i o energii (najít padnoucí kalhoty je sakra challenge), víru v slušné lidi (nájezdy košíků jsou v některých časech obzvlášť oblíbené), trpělivost (držte v jedné ruce kabát, v druhé ramínko a snažte se sundat něco zamotaného z přecpaného štendru), sebevědomí (zrcadla v kabinkách jsou občas krutá), naději v normální sortiment (kdy už z obchodů zmizí trička nad pupík?) nebo nervy (prostě PROČ mají to tílko jen v Barbie velikostech XS a XXS?!).
Takže i když se snažím, zní mi láska k nakupování jako nonsens. Něco jako ječící svíčková. Jen ještě mnohem bolestivější. Ale zdá se, že masochistů je mezi námi stále dost. Inu, proti gustu...
Žádné komentáře:
Okomentovat