Vůbec nevím, jak to vzniklo. Teta mě už léta označuje za intelektuálku. Okolí si o mě myslí, že jsem chytrá. Kamarádi jsou přesvědčeni, že mám vytříbený filmový vkus. Nic z toho není tak docela pravda. Všechno jsou to zkreslené názory. Ale názory, které mě formují a ovlivňují natolik, že jen tak někomu nepřiznám, jak mě posledně nadchl béčkový, ne-li céčkový film a že bych mu z fleku dala pět hvězdiček.
Půlka z nás se sice holedbá, že máme názory ostatních bůhvíkde, pravda je však taková, že nám na mínění druhých ve větší či menší míře záleží. Všem. A těžko se ostatním přiznává, že ve skutečnosti vůbec nejsme tak dobří, jak si o nás myslí. Ono je prostě příjemnější být považován za chytrého než za hloupého (dosaďte jakékoliv protikladné vlastnosti).
Jenže mě poslední dobou přetvářka všeho druhu dost štve. Tak jsem si řekla, že bych mohla jít s pravdou ven. Odhalit své pravé já. Jít s kůží na trh. A další takové žvásty. Suďte mě, teď! A nebo se mi taky k něčemu přiznejte.
- Mám fakt ráda Grinche i první tři Piráty z Karibiku, Kmotr mě nebavil, Matrix stejně tak. A nikdy jsem neviděla Hvězdné války ani Schindlerův seznam.
- Občas otevřu Extra.cz. Obzvlášť Novotného články si přečtu s chutí (a nadhledem), protože ho jakýmsi zvráceným způsobem obdivuju.
- Mám kalhotky s krávou a taky s nápisem Only you (růžové!).
- Napoprvé jsem nepochopila spoustu filmů, které ostatní, minimálně průměrně inteligenčně vybavení lidé, pochopili hned.
- Sledovala jsem všechny VyVolené i Superstar. Děsím se, kdy začnou vysílat další, protože pak vždycky přepnu na automat, pro který neexistuje nic jiného než si to díl po dílu pustit.
- Mám půlku skříně plnou Bravíček a Top dívek asi z roku nula a nejsem schopná je vyhodit (ale pracuju na tom).
- Občas si pustím Davida Guettu, Avicii nebo Rihannu.
- V jisté době (a nebyl to pravěk, nýbrž má nejlepší léta na vysoké) jsem sledovala Ulici. Pravidelně. Každý díl. A ještě jsme to se spolubydlící, taky vysokoškolačkou, probíraly.
- Stále ještě mám v pokoji vánoční stromeček. Vločky v oknech mám od Vánoc 2013.
- Když se mě zeptáte, co vím o druhé světové válce, řeknu vám tak akorát 1939, 1945, Hitler, Židé, komory, Mein Kampf, Terezín. Nejsem na to hrdá, ale moje hlava prostě historická fakta odmítá uchovávat.
- Četla jsem všechny díly Stmívání. A bavilo mě to.
- Mám problém s pravopisem slov, kde jsou/nejsou za sebou dvě n, i několika dalšími češtinářskými zákeřnostmi.
Táhne mi na 25 a v posteli u rodičů mám metrovýho plyšovýho medvěda. Jako bonus se jmenuje po mojí lásce z doby, kdy jsem ho od našich dostala.
OdpovědětVymazatBojím se ve tmě. V cizím prostředí někdy nechávám rozsvíceno, když usínám sama.
Když je Týt u těch kalhotek, tak nejradši mám prodyšný (používá se tohle slovo jinde než v reklamách na vložky a intimky?) bavlněný bombardéry. Krajka moji zadnici stejně nespasí a tanga? Ha ha ha. A je mi šumák, co si pomyslí záchranáři, až mě na přechodu nečekaně rozšmelcuje auto a oni se mi budou dobývat do kalhot.
Jsem těžce rodinný typ, ne kariérista. To se u nás na právech ale vůbec nenosí a potřeba udržovat rodinný krb se bere za velkou oběť.
Při přípravě na státnice jsem (zhruba měsíc a půl) sjížděla tak každý druhý den erotické scény ze Základního instinktu a přála jsem si být ta blondýna s nic moc prsama, která měla Douglase mezi stehny.
Ani za mák nerozumím politickému dění. Proto si taky mimo jiné rozumím s autorkou tohoto blogu. :-*
Moje první darování krve nebylo z nějaký ušlechtilý pohnutky. Jen jsem si chtěla zkusit, jestli jsem husťák a ustojím to. (Neustála)
Neni to tak dávno, kdy jsem zjistila, že když chci něco dostat pryč z pc, musím to odinstalovat a ne jen hodit do koše.
Pěkně namalovaný holky se mi líběj, ale předstírám, že řasenka je pro mě až až (pozor, nově pařim i rtěnku), protože se nalíčit neumím, jsem líná se to naučit a jsem pohodlná na to, hlídat si celý den, jestli jsem si stíny nerozmazala až na čelo.
A tak dál.
S láskou k Týně, Cuci
Já Tě ♥!
Vymazat