Práce ve školce je všelijaká. Náročná, vyčerpávající, únavná, mnohdy nevděčná. Ale je taky úžasně pestrá, zábavná, hrozně inspirativní, akční, plná radosti a člověk se v ní toho může spoustu naučit.
Že kouzelných slovíček není nikdy dost. A každé prosím a děkuju má svůj smysl.
Že k dorozumění nepotřebujete perfektní řeč, hlavní je touha se pochopit.
Že všechno jídlo na talíři bychom měli aspoň ochutnat.
Že když potřebujeme pomoc, stačí si o ni někomu říct.
Že po obědě by se mělo odpočívat.
Že neexistuje špatné počasí, v němž by se nedalo jít na procházku.
Že náplast s dinosaury dokáže zahojit jakoukoliv ránu.
Že po bonbonech se kazí zuby.
Že nepořádek si po sobě každý musí uklidit.
Že čas je relativní.
Že hrnek bylinkového čaje ještě nikdy nikoho nezabil. (Tyjo, doufám.)
Že Proč? není nikdy hloupá otázka.
Že jedno zaškobrnutí opravdové přátelství netrhá.
Že můžete být, kýmkoliv chcete, a že svět nabízí nekonečně mnoho možností.
Že před jídlem si myjeme ruce, po něm hlavně pusy.
Že Elsa je nejvíc.
Že vždycky je důvod k úsměvu. A je fuk, jestli jste si před chvilkou odřeli koleno nebo vám někdo sebral hračku.
Žádné komentáře:
Okomentovat