Tak jsem tu. Na ostrovech, jak jsem si přála. Aniž bych z toho chtěla dělat velkou věc, uznávám, že to není jen tak. Všechno je nové. I moje myšlenky. Občas pořádně zmatené z těch podivností kolem. Ale právě proto je to taková sranda! Koukejte...
Nalevo, nalevo, nalevo! Auta jezdí nalevo, kola jezdí nalevo, eskalátory jsou nalevo. Nalevo. Mysli na to. Nalevo. Hlavně když přecházíš. Nalevo. Proč ses zase na přechodu rozhlížela pětkrát na obě strany jak zmatená slepice?
Objednat si cafe latte nemůže být nic těžkého, to půjde v pohodě. Can I get cafe latte, please? Jo, jasně že cafe latte. Vždyť to říkám. Panebože co to je za divnou výslovnost? A mám nechat dýško?
Ježiš, proč se ten telefon vůbec nenabil? Jo, aha. Jsem zase nepřepla ten vypínač, sakra. Co to je vůbec za nápad mít zásuvky na vypínač? A má se to vypínat, když se nepoužívá?
Hlavně ať se mě nikdo na nic neptá! Prostě mi jen řekněte Hi, částku a
hotovo. Nezkoušejte víc, nebo nahodím jeden ze svých přihlouplých výrazů a vy budete litovat, že jste se snažili začít přátelskou konverzaci.
Doleva, doprava, doleva, doprava, doleva, doprava, doleva, přejít! Radši se rozhlédnout desetkrát než vůbec, že? Kór když nevím, na kterou vlastně stranu. Nikdy si na to nezvyknu.
Ehmm... Jó, jasně že chci založit věrnostní kartičku, proč ne. Vyspellovat moje jméno? Ééééé... Můžu si to s tou kartičkou ještě rozmyslet? OK... Kej... Ár... Ajbísídííefdžíejdžaj. Aj.
Jak jako že vybitý notebook? Vždyť ho mám v zásuvce! Nebo ne? Mám! Jo aha... Cvak.
Takže Google... Translator... C-a-f-e l-a-t-t-e... Výslovnost. Cože? Tak ještě jednou. Hmmm... Tak nahlas: Cafej latej. Ještě jednou. Cafej latej. Vážně?
Bože, takhle vážně chutná čerstvé plnotučné mléko? Mňam! To bych
mohla pít po galónech. Až budu odjíždět, asi budu taky trochu plnotučná.
A když teda jezdí ty auta nalevo, na kterou stranu se mám rozhlížet? Ještě že to mají u těch přechodů napsáno. Zachránilo to jistě mnoho životů. Ten můj už několikrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat