MDŽ: Místy divotvorné ženy

Mezinárodní den žen! Pojďme je oslavovat. Pojďme NÁS oslavovat. Nás ženy jakožto bez diskuzí nejdivnější druh na této planetě. Muži to o nás tvrdí už dlouho. A i když s nimi většinou nesouhlasím (už z principu, žejo), tentokrát jim fakt musím dát za pravdu. Jakože fakt. Uznejte sami. Nebo teda spíš samy.


Nosíme podpatky, a zároveň na ně nadáváme a označujeme je za nejhorší vynález pod sluncem.

Stěžujeme si, jak jsme tlusté, a zároveň jsme večer u televize schopné naládovat do sebe celou zmrzlinu.

Přejeme si žít šťastně až do smrti, ale do princezen máme leckdy dost daleko.

Chceme, aby měli muži rádi naši přirozenost, a pak si dáme tolik práce s tím, abychom tu údajnou krásu zakryly.

Považujeme se za nezávislé, ale přitom nedokážeme jít samy ani na záchod.

Jeden den držíme přísnou dietu, a druhý den večeříme meníčko z mekáče, protože se přece nebudeme omezovat.

Vezmeme si triko s výstřihem a pak se pohoršujeme, že se nám do něj někdo dívá.

Chceme, aby k nám byli ostatní upřímní, ale urazíme se, když nám někdo naznačí, že jsme ztloustly (ač je to pravda).

Považujeme se za dámy, a pak děláme opilé ostudu na celý bar.

Tvrdíme, že důležitá je hlavně naše duše, a pak vystavujeme na ty internety svoje fotky v prádle (nebo bez).

Jsme hrozně emancipované, ale pak se necháme celý večer zvát na panáky.

Koupíme si o číslo menší džíny s cílem do nich zhubnout, a pak svůj super nákup oslavíme další půlkou čokolády.

Tváříme se jako něžná stvoření, a pak vypouštíme z úst jednoho vola za druhým.

Prohlašujeme, že ženy by neměly jen vařit a uklízet, a vlastně tím hlavně skrýváme, že jsme hrozné kuchařky.

Chceme být milovány takové, jaké jsme, a přitom sníme o menším zadku a plnějších rtech.

Je to největší klišé, ale napsat to musím: Máme plnou skříň oblečení, a přesto vůbec nic na sebe.