Jak jsem (ne)přečetla 3831 stran za měsíc

Supr trupr internetové knihkupectví Martinus (ne, neplatí mě) pořádá každý rok posledního srpna podobně supr trupr Den nepřečtených knih (konec infantilnosti teď). Každý rok k němu má navíc nějakou vychytávku na stránkách. Letos to byl supr originální kvíz, z nějž vám po deseti otázkách vylezlo, kolik jste za měsíc schopni přečíst stran.

Mně vyšlo 3831. Přišlo mi to hrozně moc. Tak jsem si to rozpočítala do dní a pořád mi to přišlo hrozně moc. Načež jsem se rozhodla, že když je to tak hrozně moc, musím to prostě zkusit. A tak jsem své září věnovala knížkám...

Hned první den je čtení spíš otrava, ale to je dáno špatnou knihou. Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) mi prostě nesedli, a protože nejsem schopná odložit nedočtenou knihu, tak se trápím, dokud těch 109 stránek nedolouskám. Denní limit (127,7 stránek) plním v půl jedné v noci a jen aby se neřeklo, o pár stránek přetahuju. Třeba se to bude hodit. V tu chvíli ještě netuším jak moc. (I když... Znám se, takže možná jo.)

Druhý den jdu na poštu. Nával. A já s sebou nemám knížku! Žádná volná chvilka nesmí přijít vniveč, takže upaluju do naší místní veřejné miniknihovny a s Hálkem v ruce se vracím zpět. (Ne, fakt tam nic lepšího nebylo.) Je z toho významných pět stran! Večer chci moc číst, ale místo toho u knížky usínám. Hned druhý den jsem tak o více než sto stránek pozadu. Ale to doženu... Aspoň v danou chvíli si to myslím. Ve skutečnosti budu dohánět spíš to spaní.

O pár dní později už jsem naučená nosit knihu opravdu všude s sebou. Všude. Myslela jsem si, že jsem to dělala už dřív, ale kdeže... Člověk totiž věčně někde čeká a takové chvilky nesmí přijít nazmar.

Osmý den se po bídě dní předchozích trochu vzchopím. Teprve podruhé plním denní limit. Navíc přetahuju skoro o 70 stránek. Cítím se znovu na koni, teď už to půjde!

Nejde to. Za další čtyři dny přečtu celkem 157 stránek. Sakra.

Následující den to aspoň trochu zachraňuju. Potřetí se vypořádám se svou denní dávkou. Ve čtyři ráno...

Jsem v půlce své šílené výzvy. Ze čtení se stává povinnost. Tak to nemá být, to je mi jasné. Ale jinak to nejde. Mám skluz přes tisíc stránek a stále ještě vůli s tím něco udělat. Chci se kousnout a prostě to dát. Ale povinnosti jsou přednější a mé přívírající se oči zpravidla silnější.

Sedm dní do konce. Za uplynulý týden jsem limit splnila čtyřikrát. Rekord. Mám za sebou superčtivé knížky, tak to jde lépe. Taky mám trochu víc času. Ale stejně je to boj. S Hálkem už to ani nezkouším. Absolventka české literatury, jojo.

V závěrečném týdnu mám splněno třikrát. I když teď už je cíl nedosažitelný, čtu, jak to jen jde a kdy to jen jde. Akorát už to občas fakt nejde.

Finální skóre? 2433 přečtených stránek. Zprůměrováno na 81 stran za den. Ano, nedala jsem to. Ale to je ve výsledku fuk. I přesto jsem totiž přečetla nejvíc stránek za měsíc v životě. A taky si potvrdila, že když se chce, všechno jde. I najít #vicecasunacteni. Teda... hned poté, co tuhle nálož vstřebám.

Co jsem četla: Tři muži ve člunu, Analfabetka, která uměla počítat, Marta v roce vetřelce, Dedečku, vyprávěj, Dobrý proti severáku, Na statku a v chaloupce, Muž jménem Ove, Nemesis, Mrtvá z Nevady, Svědkyně ohně, Miluj svůj život